V rámci rodiny není úplně neobvyklá situace, kdy v případě úmrtí některého člena rodiny dojde k rozepřím ohledně děděného majetku, případně vzniknou spory ohledně spravedlivosti rozdělení pozůstalosti. Jde tomu předejít?
Pokud se chce někdo vyhnout případným možným sporům ohledně dědictví po něm, není nic jednoduššího něž veškeré své majetkové záležitosti uspořádat ještě za svého života, a to dle své vlastní volby. Ledaskdy se na to zapomíná, ale za svého života může člověk svým majetkem disponovat zcela dle své vůle a není jeho povinností po sobě zanechat jakoukoliv pozůstalost, je to pouze jeho právem.
Pokud má tedy člověk pocit, že by v rámci dědického řízení mohlo docházet k zbytečným rozepřím a nechce řešit případné dědictví pomocí závěti, má možnost ještě za života uspořádat svůj majetek dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Může ho dle svého uvážení darovat, prodat či s ním jakkoliv jinak nakládat. Není to sice zárukou, že se někteří potencionální dědici nebudou cítit dotčení, ale častokrát je lepší takové uspořádání učinit a vše si s jednotlivými dědici vyjasnit a vydiskutovat.
V případě, že se tak rozhodnu učinit, existují ovšem rizika, na které je potřeba případně myslet. Týká se to hlavně situací, kdy se ještě za svého života rozhodnu darovat například své bydlení (dům, byt) dětem, a to s tím, že tam budu doživotně bydlet. Slova jsou to sice krásná, nicméně v takové situaci je rozhodně naprosto žádoucí a nezbytné, abych si takové právo zajistil služebností (věcným či osobním břemenem), které mi zaručí, že i v případě nenadále situace, kdy darovaná nemovitost například spadne u obdarovaného do exekuce a bude prodána, budu v ní i nadále moci bydlet a neskončím na ulici či jinde. Předmětná služebnost (břemeno) se zřizuje pomocí smlouvy (nejlépe u notáře nebo advokáta) a zapisuje se do katastru nemovitostí.
Stejně tak to platí ohledně jiných věcí (ne pouze u nemovitostí), které chci někomu darovat, ale zároveň bych je rád užíval. Je velice vhodné si v takové situaci tuto možnost upravit smlouvou, ale je potřeba mít na paměti, že pokud obdarovaný tuto věc prodá, bude právo již těžko uskutečnitelné (na rozdíl od služebnosti/věcného břemene).
V případě, že nechci tyto majetkové věci řešit ještě za života, je rovněž velmi dobré si rozmyslet, zdali chci své dědictví upravit pomocí závěti nebo vše ponechám na zákoně.
Pokud se rozhodnu pro řešení dědictví pomocí závěti, což je většinou řešení velmi rozumné, je dobré pamatovat na několik podstatných věcí:
Závět klidně mohu sepsat a vlastnoručně podepsat sám, ale pro větší právní jistotu a předejití případným zpochybňování platnosti je doporučeno učinit tento krok u notáře, kdy navíc takto sepsaná závět bude uvedena a archivována v rejstříku advokátních závětí.
V rámci závěti mohu se svým majetkem v podstatě nakládat libovolně s jednou zásadní výjimkou, a to takovou, že nesmím opominout takzvané „právo na povinný díl nepominutelného dědice“.
Za nepominutelné dědice jsou dnes považováni jen potomci zůstavitele, přičemž se rozlišuje mezi potomky zletilými a nezletilými. Význam institutu nepominutelných dědiců se projevuje v případě dědění ze závěti, jelikož právo nepominutelných dědiců ve své podstatě omezuje zůstavitelovu pořizovací svobodu.
V případě, že má zůstavitel jen nezletilého potomka, nemá možnost odkázat, byť majetek nepatrné hodnoty, komukoliv jinému než tomuto potomkovi. Dnes je stanoveno, že nezletilému potomku zůstavitele se musí v případě dědění ze závěti dostat alespoň tolik, kolik činí jeho dědický podíl ze zákona. Pokud se jedná o zletilé potomky, nesmí být zkráceni více, než kolik činí polovina jejich dědického podílu ze zákona.
Nepominutelnými dědici jsou dle NOZ (§ 1643 odst. 1) děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci.
Pominutí nepominutelného dědice v závěti již nezpůsobuje její neplatnost, byť relativní, ale pouze zakládá právo nepominutelného dědice požadovat vyplacení svého povinného dílu (§ 1654 odst. 1 NOZ).
Článek byl vydaný v rámci projektu s názvem „Vzdělávací a právní aktivity na zvýšení ochrany lidských práv seniorů“, který realizuje Konfederace sociálních služeb za podpory Ministerstva práce a sociálních věcí ČR z dotačního programu „Podpora veřejně účelných aktivit seniorských a proseniorských organizací s celostátní působností“