08.10.2025

Řízení o pozůstalosti představuje specifický proces, který podléhá pravidlům podle občanského zákoníku. Pokud zesnulý nezanechá žádnou poslední vůli (zpravidla závěť), nastane tzv. dědění ze zákona. Občanský zákoník rozlišuje celkem 6 dědických tříd, přičemž každá z nich stanoví jiný okruh dědiců. Patří mezi zákonné dědice rovněž partner či partnerka zesnulého?

Zákonná dědická posloupnost

Dědictví po smrti přítele, přítelkyně, druha či družky, se stanoví podle zákonné dědické posloupnosti, pokud zesnulý, tedy zůstavitel, nezanechal poslední vůli.

Dědické třídy jsou poměrně obsáhlé, přičemž vůči sobě mají podpůrnou povahu.

Vysvětlení: V případě, že existuje, byť jen jediný dědic z první dědické třídy, obdrží všechen majetek zůstavitele (s výjimkou manžela). Dědici z následujících tříd (např. 2. nebo 3.) nebudou kontaktováni.

První třída zákonných dědiců

Za účelem stanovení okruhu dědiců po smrti partnera nebo partnerky je klíčové, zda měl zůstavitel potomky či trvající manželství. Právě tyto osoby totiž patří do první dědické třídy, pokud jde o dědění ze zákona.

  • První třída zákonných dědiců: Manžel a děti zůstavitele, případně jejich děti.
  • Dědický podíl: Všichni dědici mají nárok na rozdělení pozůstalosti rovným dílem – pokud jsou dědici např. 3, má každý z nich právo na 1/3 z pozůstalosti (majetku zůstavitele).
  • Pokud zůstavitel nemá děti, manžel nemůže v první třídě dědit sám.
  • Do první třídy dědiců patří rovněž partner ve smyslu občanského zákoníku a registrovaný partner.

Praktický příklad: Zůstavitel žije s přítelkyní ve společné domácnosti, ale současně má trvající manželství a dva zletilé potomky. Dědit budou pouze děti s manželkou. Přítelkyně totiž nepatří do první dědické třídy, a tudíž jí nevzniká zákonný nárok na majetek zesnulého.

Druhá třída zákonných dědiců

V případě, že zůstavitel nemá žádné potomky, dochází k povolání dědiců z druhé třídy.

  • Druhá třída zákonných dědiců: Manžel (partner podle občanského zákoníku/registrovaný partner), rodiče zůstavitele a osoba, která se zůstavitelem sdílela společnou domácnost.
  • Dědický podíl: Manžel má nárok na alespoň 1/2 z majetku zesnulého, ostatní dědici si pozůstalost rozdělí rovným dílem.
  • Osoba žijící se zůstavitelem ve společné domácnosti nemůže v druhé třídě dědit sama.

Praktický příklad: Zesnulý, který je bezdětný, má manželku, ale již několik let žije ve společné domácnosti s partnerkou. Současně jsou oba jeho rodiče naživu. Manželka získá v druhé třídě dědiců 1/2 z pozůstalosti, přičemž zbylou polovinu si rovným dílem rozdělí rodiče zůstavitele a jeho partnerka (každý z nich má právo na 1/3 z 1/2, tj. 1/6).

Třetí třída zákonných dědiců

Pokud zesnulý neměl děti, manžela ani rodiče, povolávají se dědici ze třetí dědické třídy.

  • Třetí třída zákonných dědiců: Sourozenci zůstavitele, popř. jejich děti, a osoba, která se zůstavitelem sdílela společnou domácnost.
  • Dědický podíl: Pozůstalost se mezi dědice rozdělí rovným dílem.

Praktický příklad: Zůstavitel nemá sourozence, ale pouze partnerku, s níž sdílí společnou domácnost již pět let. Jeho družka, jakožto zákonná dědička, má tedy nárok na celou pozůstalost (spolužijící osoba může ve třetí třídě dědiců dědit sama).  

Dědictví partnera či partnerky

Pokud se majetek zůstavitele nerozdělí již v první dědické třídě, má partnerka, partner, druh či družka, právo na podíl z pozůstalosti, a to buď v druhé třídě zákonných dědiců, nebo ve třetí třídě.

Nárok na majetek zesnulého je však podmíněn délkou trvání společné domácnosti. Vždy se musí jednat alespoň o 1 rok před zůstavitele.

Společná domácnost

Společná domácnost neznamená spolubydlení. Je třeba, aby osoby, obvykle partneři:

  • spolu žili v jedné domácnosti, a to dlouhodobě,
  • finančně přispívali k úhradě nákladů spojených s domácností (kupř. nájemné, internet, nákupy apod.),
  • se podíleli na chodu společné domácnosti (např. úklid).

Za společnou domácnost tak nelze považovat občasné návštěvy (kupř. 1x týdně) nebo například společnou dovolenou.

Pro vznik nároku na majetek zůstavitele je třeba společnou domácnost prokázat. Obvykle se tak činí doložením finančních dokladů, nájemní smlouvy, smluv s poskytovateli služeb a energií či čestným prohlášením.

 

Článek byl vydaný v rámci projektu s názvem „ Vzdělávací a právní aktivity na zvýšení ochrany lidských práv seniorů“, který realizuje Konfederace sociálních služeb za podpory Ministerstva práce a sociálních věcí ČR z dotačního programu „Podpora veřejně účelných aktivit seniorských a proseniorských organizací s celostátní působností“